Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Proč si myslíme, že máme vlastní názor?

13. 11. 2010

Asi vám přijde název tohoto zamyšlení poněkud zvláštní. Každý má přece svůj názor... nebo ne? Musím se smát tomu, jak ekonomové bojují proti sobě, každý si myslí, že jen „jeho názor“ je ten správný.

 

Pokud máte alespoň malé znalosti o historii ekonomie, jistě také víte, že existuje celá řada rozličných ekonomických škol. Keynes, Friedman, Marx, to jsou i dnes uznávaná jména. Každý z nich však má zcela jiný názor na ekonomii. Za každým z nich stojí celá řada dalších, kteří jako by věrně kopírovali jejich myšlenky, jen občas je poupravovali nebo do nich něco přidávali. Ale evidentně všichni tito geniální ekonomové pravdu nemají, když si tolik odporují. Je snad někdo z nich hloupý?

 

Ponechme tuto otázku otevřenou a podívejme se na to z trochu jiné strany. Pokud víte o ekonomii alespoň o trochu víc, než jen něco málo, jistě máte svůj názor. Jste zastáncem některé ekonomické školy, myšlenky některých ekonomů vám naopak přijdou zcela nesprávné. Můžete např. obhajovat Hayeka a nemusíte mít rádi Keynese. A když se zeptám proč? V horším případě budete jen pořád dokola opakovat, že pravicové myšlenky jsou správné a že levicové jsou špatné a že je to neefektivní. V lepším případě budete argumentovat ve prospěch Hayeka a budete naopak využívat logické argumenty proti myšlenkám Keynesovým.

 

Vezměme si typický příklad ze života. Na Národohospodářské fakultě VŠE většina studentů uznává ekonomy rakouské školy – Hayeka, Misese, Rothbarda. Uznávají pravicové myšlenky a když se jich zeptáte proč, budou vám povídat o logickém zvažování, o argumentaci, apod.

Musíme brát v potaz, že tito studenti jsou „nuceni“ číst jejich články, jejich knihy. Jistě, učí se i o dalších, dokonce o jejich rivalech – třeba o Keynesovi, Marxovi, Samuelsonovi. Čtou třeba i některé jejich články, ale je jim to předkládáno (třeba i nevědomky) subjektviním způsobem. Když se učí o Keynesovi, učí se o tom, kde vlastně Keynes dělal chyby, o čem uvažoval nesprávně.

 

Pokud chceme někoho vědecky kritizovat, musíme výborně znát jeho myšlenky – ale ne zprostředkovaně, subjektivně zabarvené či zkreslené, ale přímo od něj. I tak bude naše vnímání zkreslené celou řadou prvků. Ale o tom až za chvíli.

 

Každý učitel je rád, když svého studenta něco naučí. Často se snaží vyložit mu látku objektivně, stejně do ní ale vloží (třeba i naprosto nevědomky) mnoho subjektivního (to, co třeba i sám takto převzal od svých učitelů). Učitel je rád, když student pochopí jeho náhled na svět. Vidí, že student chápe. Pokud student začne sdílet sympatie se svým učitelem, často se stane, že přijme jeho myšlenky za své. Je mu sympatický – věří mu => věří jeho názorům, o kterých je pevně přesvědčen. Ano, víra či důvěra tu hraje velkou roli.

Jenže i sám učitel, i při své největší snaze, má zkreslené informace. Je zatížen svým učitelem, který třeba dobře znal dílo Hayeka, ale už toho tolik neví o Ricardovi nebo Millovi. Život člověka,jeho mozková kapacita a knihovna jsou omezené a nelze mít znalosti o všem. Proto nikdo nemůže mít „rovnovážné“ objektivní znalosti.

 

Myslíme si, že naše myšlenky jsme založili na našem vlastním úsudku. Ale je to jinak. Většina toho, co máme v hlavě, získáme zvenčí. I většinu našich poznatků z ekonomie máme z učebnic, z textů, z přednášek a názorů lidí, mnohdy subjektivně zatížených, zkreslených, neověřených. Ale to si neuvědomíme. Vůbec si neuvědomíme, že naše myšlenky jsme vystavěli na cizích základech. Navíc na filtrovaných základech. Myšlenky některých ekonomů vůbec neznáme (nejsou „in“, jsou staromódní nebo dokonce ani nejsou k dispozici). Jak můžeme vědět, že jsou „naše“ myšlenky správné, když nevíme, jestli jsou správné základy, na kterých jsme je postavili?

 

Většina „našich“ názorů není našich. Jen jsme něco málo vymysleli z toho, co už jsme v hlavě měli. Všichni jsme ovlivněni a manipulováni okolím – rodiči, učiteli, spolužáky, přáteli. Ale i tím, jakým způsobem jsou nám informace předkládány, našimi zkušenostmi, intuicí.

 

Myslíme si, že uvažujeme z velké části racionálně, ale mýlíme se. Přeceňujeme naší logickou úvahu. Já mám rád astronomii, ale moc toho o ní nevím. Když se ale dočtu, kolik je průměr naší planety, jak vzdálená je od nás hvězda Syrius, z čeho se skládá povrch Venuše, věřím tomu. Vlastně mě ani nenapadne o tom pochybovat!!

 

U některých oborů je ověřování myšlenek a názorů obtížné. Právě v ekonomii se důkazy hledají jen velmi těžko. A i když se najdou, bývají snadno zpochybnitelné. Snad ještě horší je to u umění. čí názor je vlastně správný? Jak to můžeme rozhodnout?

 

Jednou větou... Všichni jsme zatíženi znalostmi, které si neověřujeme, ale na kterých stavíme a ani o tom nevíme.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář