Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Zvířátko

27. 10. 2007

Předmluva:
…a jaké ty máš rád(a) zvířátko? nechtěl(a) bys tuhle roztomilou kočičku? Podívej přece, jaká má smutná očka…

Pro všechny, kteří marně touží po zvířátku

Obrazek



„Co to stojí?“ zeptal se opilec se zarudlýma očima.
„Dvě stě,“ odpověděl muž se zvířetem v kleci.
„Cože, tolik?“ řekl udiveně ten potácející se muž a nahlédl do klece. Byla tam tma a navíc byl opilý, takže jediné, co spatřil, byly červené oči. Jen šramot v kleci a zuřivý pohyb uvnitř napovídal, že tam je živé zvířátko. Zřejmě se chudinka snaží dostat ven.
„Ale no jo. Když jsou ty vánoce.“ Kývl s úsměvem opilec na nabídku, popadl klec, načež se prodejce co nejrychleji i s penězi vytratil.
Opilec se vydal za svou rodinou a než se tou dlouhou pěší cestou dostal k domovu, stačil trochu vystřízlivět. Uvědomil si, za co utratil všechny peníze a bál se, co že to koupil: „Kočka, ano… Určitě je to kočička. Co jiného mohou prodávat tady na tržišti? Děti budou mít radost,“ ujišťoval sám sebe…

Vrazil domů a se strachem, co řekne jeho žena, oznámil ihned, co provedl.
„Ježíš, ty jsi zas chlastal,“ poznala okamžitě manželka….“Plesk“ Už dostal facku. „A cos to přitáhl?“ spráskla ruce.
Muž přistoupil nejistě ke kleci a otevřel dvířka. Z nich cosi nejistě vykouklo. Děti přiběhli a ani nedutaly, jak jim tlouklo srdce. Těšili se, jaký mazlíček se stane novým členem rodiny. I žena se přestala zlobit a zvědavě sledovala, co bude dál: "Podívejte, ono je to plachý," usmála se. Ale úsměv jí náhle ztuhnul. Z klece vylezl malý skřet. Skřet s křivým úsměvem ve tváři, červenýma očima, malým zahnutým nosem, zprohýbanýma rukama a na nohy se ani nedokázal postavit. Odporně se šklebil. Děti se s výkřikem rozutekly v panické hrůze. Skřet se sice nedokázal udržet na nohou, zato se skvěle plazil s pomocí rukou. Skákal po stole a bláznivě skřehotal, až se žena strachy schovala za muže a držela se ho pevně za košili. Zakrslík se plazil po stole a tu si všiml dětí. „Áááááááá!“ ječely zoufale dětské duše. Muž se rozhodl jednat. Sebral kuráž a rozběhl se ke stolu. Jenže trpaslík byl překvapivě obratný. Uskočil a začal se mu hloupě a šklebivě smát. Načež seskočil ze stolu a odplazil se do rohu. Na zemi byl podstatně pomalejší. Odporně se vysmíval svou zkroucenou tlamou a malá křivá očka se drze dívala na muže. Děti se dál příšerně bály. Jeho grimasy už děsily i odvážného muže. Vydal se za ním, ale trpaslík se lehce proplazil pod stolem, mezi židlemi i kolem kamen…. Zastavil se těsně u dětí a zas se řehtal. Sledoval je z přímé blízkosti, zjevně ho zaujaly. Jeho zrak objížděl celá jejich tělíčka. Děti už skoro ani nedýchali, jen se třásly. Tu zčista jasna přiletěla židle. Rána…. Skřet leží na zemi ve své krvi a židle vedle něj. Dostal úder přímo do hlavy, jen malou chvíli se pokoušel pohnout, ale trvalo jen pár vteřin, než zemřel. Krev mezitím zalila i dětské botičky a skřetovo tělo pokrouceně a bezvládně leželo u rohu.
Všichni byli ještě jak opaření, když se stala ta pohroma. Ale to už slyšeli zaklepání. Muž šel otevřít. Mezi dveřmi stál starší pán, slušně oblečený, ale bylo na něm hned vidět, že má zlomené srdce: „Dobrý den, prosím vás, pomozte mi. Hledám svého syna. Má těžkou poruchu a sám se o sebe neumí postarat. Moc vás prosím, je to chudák. Pomozte mi ho najít, dám vám cokoliv. Někam se musel zatoulat, on je to takový dobrák, kdybyste viděl, jak se stará o všechny zatoulané kočky. Celé dny se o ně stará. Ale o sebe se postarat nedokáže. Pomozte.“

Holčička kráčela kolem tržiště: „Ahoj holčičko, nechtěla bys kočičku?“ zeptal se pán s klecí v ruce, z které byly vidět jen dvě červené oči. Holčička se podívala s úsměvem na tváři, ale přes šum ulic a tržiště už neslyšela ty zvuky: „grrrrrr,“ znělo z klece. „Kolik stojí?“ zeptala se.
„Dvě stě,“ odpověděl muž s laskavým úsměvem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář