16. 11. 2008
Geometrie v umění
Nic v umění neplatí na 100 %, ale pokud chcete malovat klasickým způsobem, musíte mít v hlavě několik základních věcí, které když dodržíte, můžete namalovat umělecké dílo. Už odedávna si umělci při malování pomáhali mnoha způsoby. Jednak často malovali náboženskou tématiku nebo výjevy z legend. Mnohdy to nebylo z víry v Boha, ale prostřednictvím symboliky a alegorie jdou lépe vyjádřit konkrétní lidské pocity.
Toto zamyšlení se však týká geometrie. Je to jedna z nejzákladnějších pomůcek a pravidel v umění zároveň. Na mnoha obrazech můžeme pozorovat, že postavy nejsou na obraze rozmístěny náhodně, že na obraze bývá jeden bod, do kterého směřují všechny oči postav. Pokud si představíme paprsky směřující od rohů obrazu k ohnisku obrazu, mnohdy opravdu mezi najdeme mezi těmito paprsky to nejpodstatnější. Ale toto pravidlo nevzniklo jen proto, aby obraz působil souměrněji. Jde i o to, že diváka donutí dívat se do onoho ohniska a zaměřit na něj svou pozornost. Opravdový umělec dokáže obrazem člověka přesvědčit. Opravdové umělecké dílo má člověka strhnout tak, že nevnímá nic, než ten obraz. A neplatí to vlastně jen u malby. To samé můžeme říci třeba o hudbě. A geometrie v tom mnohdy pomáhá. I slavný Leonardo da Vinci se tím zabýval. Aby člověk maloval správně realisticky, musí zvládnout geometrii, symetrii a trojrozměrné zobrazení. Odraz ve vodní hladině, v zrcadle (normálním, vypouklém i vydutém), všechno se dá přenést na symboly, a proto jsou tato zobrazení tak oblíbená. A geometrie zde hraje důležitou roli (např. osová souměrnost, podobnost zobrazení).
Že vše se dá zjednodušit na jednoduché geometrické tvary (říkal, že v přírodě vidí kužely a krychle), na to upozornil Paul Cézanne. Sice to asi nemyslel tak, jak si to později vyložil Picasso a jiní, ale v podstatě měl pravdu. A právě kubisté se této věty tolik chytli. Jejich pojetí vychází právě z geometrie. Ale nepoužívají jí v prostoru, ale rozkládají do dvojrozměrného prostoru. Jejich pojetí jsou samé čtvece, trojúhelníky a kruhy se zřejmými obrysy. Tolik se vzdálili od impresionistů, kteří nezaměřovali svoji pozornost na geometrii, ale zajímala je barva, přechod barev, jemné detaily v odstínech. Inu každé pojetí má své.
Toto zamyšlení se však týká geometrie. Je to jedna z nejzákladnějších pomůcek a pravidel v umění zároveň. Na mnoha obrazech můžeme pozorovat, že postavy nejsou na obraze rozmístěny náhodně, že na obraze bývá jeden bod, do kterého směřují všechny oči postav. Pokud si představíme paprsky směřující od rohů obrazu k ohnisku obrazu, mnohdy opravdu mezi najdeme mezi těmito paprsky to nejpodstatnější. Ale toto pravidlo nevzniklo jen proto, aby obraz působil souměrněji. Jde i o to, že diváka donutí dívat se do onoho ohniska a zaměřit na něj svou pozornost. Opravdový umělec dokáže obrazem člověka přesvědčit. Opravdové umělecké dílo má člověka strhnout tak, že nevnímá nic, než ten obraz. A neplatí to vlastně jen u malby. To samé můžeme říci třeba o hudbě. A geometrie v tom mnohdy pomáhá. I slavný Leonardo da Vinci se tím zabýval. Aby člověk maloval správně realisticky, musí zvládnout geometrii, symetrii a trojrozměrné zobrazení. Odraz ve vodní hladině, v zrcadle (normálním, vypouklém i vydutém), všechno se dá přenést na symboly, a proto jsou tato zobrazení tak oblíbená. A geometrie zde hraje důležitou roli (např. osová souměrnost, podobnost zobrazení).
Že vše se dá zjednodušit na jednoduché geometrické tvary (říkal, že v přírodě vidí kužely a krychle), na to upozornil Paul Cézanne. Sice to asi nemyslel tak, jak si to později vyložil Picasso a jiní, ale v podstatě měl pravdu. A právě kubisté se této věty tolik chytli. Jejich pojetí vychází právě z geometrie. Ale nepoužívají jí v prostoru, ale rozkládají do dvojrozměrného prostoru. Jejich pojetí jsou samé čtvece, trojúhelníky a kruhy se zřejmými obrysy. Tolik se vzdálili od impresionistů, kteří nezaměřovali svoji pozornost na geometrii, ale zajímala je barva, přechod barev, jemné detaily v odstínech. Inu každé pojetí má své.
Komentáře
Přehled komentářů
Tohle jsem napsal z hlavy. Ale před pár měsíci jsem přečetl pár knížek- René Huyghe: Řeč obrazů, pak jednu knížku o Picassovi a jednu o Cézannovi, tak možná mi to pomohlo :-)
...
PoKy, 18. 11. 2008 13:24